Od počátku svých prvních projektů ve fotografii mužských modelů se zabývám otázkou, jak inscenovat fotografii tak, aby nejen zobrazovala, ale i vyprávěla příběhy a umožňovala prožívat nálady. Jednou z mých největších vášní je používání černého světla. Toto speciální světlo má pro mě něco hluboce magického: mění vnímání, odhaluje neviditelné a ponořuje i známé motivy do zcela nové, tajemné aury. Zvláště rád jsem mohl stavět na zkušenostech fotografky Barbary Frommann.
Zejména když pracuji s mužskými modely, rád používám černé světlo, abych jejich tělesnost proměnil v něco cizokrajného, fantastického. Ve studiu mohu kontrolovaně experimentovat, zatemnit místnost a cíleně pracovat s fluorescenčními materiály. Používají se UV-reflexní kontaktní čočky, které proměňují pohled mých modelů v děsivou, téměř nadpřirozenou záři. Takové oči nejsou pouhý efekt – dodávají celému portrétu téměř mýtickou hloubku, jako by byl divák vtažen do jiné dimenze.
Černé světlo ale nežije jen z malých detailů, ale i ze hry na kůži. Fascinujícím médiem je bodypainting s UV aktivními barvami. Když na nahé nebo částečně oblečené kůži svých modelů nechám vznikat vzory – jednou filigránské linie, jindy velkoplošné ornamenty – působí to, jako by se tělo samo stalo živoucí sochou ze světla. Za normálního světla zůstává mnohé skryto, ale v UV záři vystupují tvary jako runy, tetování nebo tajemné znaky, které vyprávějí o jiném světě. To je obzvlášť lákavé, protože to na jedné straně zdůrazňuje tělo, na druhé straně ho odcizuje a staví do uměleckého kontextu.
Černé světlo použité v Georgskapelle
Kromě práce ve fotostudiu Brähler mám také zvláštní vztah k historickým prostorám – především ke Georgskapelle na Starém hřbitově v Bonnu. Tato kaple je místem plným historie, ticha a sakrální důstojnosti. Když v tomto prostoru použiji černé světlo, vznikne kontrast, který mě znovu a znovu fascinuje: staré zdivo, které i při slabém světle dýchá svá staletí, a k tomu moderní, fluorescenční efekty na tělech modelů. Tento kontrast mezi historií a futuristicky působící září vytváří obrazový jazyk, který má něco neskutečného, téměř sakrálního – jako by se duchové minulých časů setkávali s tvory z dosud neznámé budoucnosti.
Práce s uranovým sklem, které pod UV světlem tajemně fluoreskuje, přidává další dimenzi. Jednoduchá sklenice, kterou dáte modelovi do rukou nebo ji postavíte do pozadí, začne zářit jako artefakt ze zapomenuté epochy. Společně s UV kontaktními čočkami a bodypaintingem vzniká celkový obraz, který už není pouhou fotografií, ale inscenací, vyprávěním, téměř divadelní hrou ze světla.
Na této práci mě tak nadchne její všestrannost. Ve fotostudiu Brähler ve Wuppertalu mám naprostou kontrolu: Mohu přesně hrát se stíny, úhly a barvami, měnit intenzitu černého světla a efekty postupně budovat. V kapli se naopak více nechávám unášet prostorem. Tam působí stíny hlouběji, kontury drsněji a černé světlo se rozvíjí jinak, protože interaguje s architekturou. Vznikají tak obrazy, které neinscenují jen modely, ale i auru samotného místa.
Černé světlo proměňuje modely v démony
Černé světlo je pro mě nástroj transformace. Proměňuje mladé muže v cool upíry, chtivé démony nebo horkokrevné vlkodlaky a zároveň je nechává vypadat silné, zranitelné, smyslné a cizokrajné. Zve diváka, aby se vydal na cestu do neznámých sfér.
Nakonec mi nejde o to, abych používal efekty pro efekty samotné. Spíše chci s černým světlem vytvářet atmosféru, která vyvolává emoce – fascinaci, úžas, možná i trochu nepohodlí. Protože právě v této směsi spočívá pro mě síla fotografie: Nemá se jen líbit, ale i vyzývat, klást otázky a podněcovat fantazii.
Černé světlo je pro to můj nejoblíbenější nástroj – tajemný, magický a vždy trochu nepředvídatelný.
